Košík je prázdný / 0 Kč

PF 2014

PF a proč jsem ho nakonec změnila

Tags: ze života lidé    Vloženo    Od

Péefka jsou tématem posledních týdnů a dnů...

Já osobně nemám péefka moc ráda. Ale mají je všichni, takže ho budu mít i já. Podlehla jsem PF mánii velice rychle a začala kreslit to moje Petruccya péefko. Prostě automaticky, jak blbka, bez rozmyslu. Napsala jsem si pár důležitých slov, přidala pár důležitých barev a začalo to vypadat nadějně. Ale můj mozek se bohužel :-) rychle probudil a začal křičet: „EEEE, nee ne. To vlastně není to, co chceš lidem popřát. Teda je, ale je to dost velká odrhovačka.“

A tak jsem si položila otázku: „Není náhodou celý ten kolotoč kolem péefek o tom, že bychom se měli zamyslet nad uplynulým rokem? A nějak z něj vypreparovat TO, co nás nejvíc potěšilo, a TO poslat všem jako přání do nového roku?“ Ano. Pro mě to je přesně tak.

A tak jsem začala přemýšlet a kreslit znovu.

Můj rok 2013 byl plně nabitý změnami, pátráním po smyslu, ale hlavně byl plný inspirativních lidí.

Jen si to tak vezměte, jaká ESA jsem za těch 365 dní (znovu) potkala:

1. Judita – „bláznivá a nezkrotná“ blondýna bojující za šetrnost k životnímu prostředí. Ne, není to aktivistka. Je to holka s rozumem, co dělá věci, které jí dávají smysl. Už nesní, ale mění sny v realitu. Dost úspěšně. O jejím novém projektu budu psát někdy v únoru.

2. Róza – sedávala jsem vedle ní v lidušce. Éterická bytost, která momentálně zkrásnila celou Grohovu (ulice v Brně) svými třemi skvostnými krámky: Rosebud, Preclík a Patizon. Fandím jí, chodím si k ní do jejího barevného světa pro květiny a na pokec. I když by se dalo říct, že už je to „velkopodnikatelka“, ta éteričnost v ní zůstává.

3. Soňa – neskonalá romantička pobývající v jiné galaxii, pro mnohé z nás zatím neznámé. Občas nás „tam k sobě“ pomocí svých textů vezme na návštěvu a to je potom krása. Když sestoupí do naší galaxie, vyšvihne s vámi rozhovor nebo píárko jedna radost.  Ááách, kéž bych uměla psát jako ona.

4. Maru – megasympatická copywriterka, která se nebojí psát své texty upřímně.

5. Alice – matka dvou dětí, pro kterou je to, kde její děti vyrůstají, dost důležité a hodně pro to i dělá. Je inspirativní. A to nejen pro mě.

A můj poslední objev:

6. „Moji Italové“ Renata a Sergio. Renata je ten typ člověka, který vás kousek po kousku bude překvapovat. Věří svým snům a jeden po druhém si je plní.  Tento rok jsem měla příležitost s ní pracovat. Jednou mi totiž zavolala a řekla: „Ahoj, líbí se mi věci, které děláš. Nemohla bys pro nás vymyslet logo?“ A nezůstalo jen u loga.

Nedávno otevřela se svým Sergiem bistro. Castellana bistro. Měla jsem tu čest pomáhat s interiérem. Hrozně mě to bavilo. Kéž by všichni dělali svou práci SRDCEM, právě jako „moji Italové“.

Všichni do jednoho dělají vše pro to, aby se jejich sny plnily. Nestěžují si, neříkají, že něco nejde.

Omlouvám se těm, které jsem nezmínila, je vás naštěstí hodně.

Druhý pokus a finální Petruccya péefko vypadá trochu jinak.